Příběhy z šatníku

15.08.19 | Století krásy

„Není ošklivých žen; jsou jen ženy, které se neumějí udělat krásnými,“ pronesla francouzská módní návrhářka Coco Chanel.

Příběhy z šatníku
„Není ošklivých žen; jsou jen ženy, které se neumějí udělat krásnými,“ pronesla francouzská módní návrhářka Coco Chanel.

Naše skříně, šuplíky a poličky jsou plné módních výstřelků, bez kterých si dnes nedokážeme představit svůj běžný den - boty na podpatku, kostýmek, silonky, podprsenka, šátek, kabelka. Mnohé z nich jsou v našich šatnících právě jen jedno století. Stejně tak dlouho je s námi značka TRIOLA. Dramatické příběhy, jak se tyto veledůležité doplňky staly nedílnou součástí naší garderóby, vám vylíčíme v našem seriálu. A věřte, že to jsou inspirující a strhující příběhy. Někdy šlo o zdraví, jindy o prestiž a často i o život.

Kostýmek je malá uniforma

Coco nám dala křídla

„Není ošklivých žen; jsou jen ženy, které se neumějí udělat krásnými,“ pronesla francouzská módní návrhářka Coco Chanel. A na počátku 20. století sundala ženám z hlav obří secesní klobouky s květinami a pavími péry. Vymanila je z korzetů, aniž by je společensky znemožnila, a oblékla je, představte si tu drzost, poprvé do sportovního úboru! A hlavně všem ženám pracujícím i těm „domov zdobícím“ nabídla „malé černé“ a dámský kostýmek. Tedy, vytvořila elegantní pracovní „formální“ úbor pro pracující ženy. Ten vstoupil na mola a do života žen v polovině minulého století. Dodnes sestává z krátkého saka bez límce, s výraznými bižuterními knoflíky a s lemovací ozdobnou portou. Sako má výstřih střižený tak, aby se do něj mohly nosit náhrdelníky. Sukně je jen po kolena. „Vždyť žena má nohy,“ říkala Coco, „tak ať je světu přizná!“ Díky jednoduchosti, eleganci a kráse nosí ženy její kostýmky dodnes na celém světě.

První byly lampářky

Jenže Coco nebyla první, kdo oblékl ženy do kostýmku, tedy správně do civilní uniformy.

Do nich se začaly ženy oblékat hned po vypuknutí první světové války. Ach ano, zase ta válka, všude tenkrát chyběli muži. První světová si vyžádala více než deset milionů obětí. Dobře rozvinutá britská železnice jako první zaměstnala na veřejných a viditelných „pracovních postech“ ženy. Rozsvěcovaly a zhasínaly plynová osvětlení na britských nádražích. Dámy chodily vždy ve dvou. Jedna vystoupala po žebříku k lampě a druhá hlídkovala dole. Britská dráha ušila těmto prvním lampářkám také první uniformy: saka dlouhá do půli stehen se spoustou kapes na nářadí. A k nim těžké skládané sukně, samozřejmě až na zem.

U nás to rozjely konduktérky

Ve stejné době, kdy i čeští muži bojovali za císaře pána u Verdunu či u Haliče, nezůstala pozadu ani pražská doprava. V tramvajích se poprvé objevily ženy – konduktérky, také v uniformách. I ty měly velmi silné vojenské prvky – dvouřadé zapínání, kovové knoflíky, náprsní skládané kapsy s klopami (vhodné pro upevnění vyznamenání a řádů), zdobné i zpevňující nýtky, silný kožený opasek, který by kromě štípacích kleštiček unesl i kvér a pistoli. V roce 1920 stát propustil většinu těchto žen ze služby zpět domů a ony se vzorně usadily znovu u domácího krbu. Ovšem musím říct, po té druhé světové válce, která si vyžádala asi 60 milionů obětí, už bylo vše jinak. Ženy v práci a v uniformách zůstaly a světe div se, začaly ve firmách (zprvu to byly právě státní firmy) a v životě často rozkazovat a velet mužům.

Dámský kostýmek, vzniklý z pánské vojenské uniformy, si pak samozřejmě začal žít svým vlastním životem. Sukně nahradily kalhoty. Černou dobarvily světlé barvy a pevné sukno lehké materiály a směsi. Ženy si ke kostýmku přivlastnily i tak dominantní prvek pánské módy jako byla vesta. Jen skřipec, pouzdro na doutníky a zlaté hodinky na řetízku zůstaly nadále v gesci mužů.

Pokud si stále nejste jisté, zda dokážete rozlišit současné dámské sako připomínající svým střihem a prvky vojenskou uniformu a dámské sako chanelovského střihu, podívejte se na styl dvou velmi významných žen, které ovládly evropskou politiku. Bývalá britská premiérka, Margaret Thatcherová, i když byla nazývaná Železná Lady, nosila nejčastěji zdobné kostýmky, sáčka, perly a brože typu CHANEL. Naproti tomu, německá kancléřka, Angela Merkelová, nezapře ve svém monotónním uniformovaném šatníku (sako a kalhoty) jisté militantní prvky. Její saka mají vždy velké knoflíky, často náprsní kapsy (nebo jen klopy, jakoby i ony čekaly na vzpomínané vojenské řády a hodnosti), občas stojaté límečky, jako je mívali důstojníci. To vše je u kancléřky na míle vzdálené žensky vyhlížejícímu projmutému dámskému sexy kostýmku.

 

Jedno však mají společné. Nějak podvědomě očekáváme, že ten, kdo má uniformu, tedy kostýmek, nám může velet.

Lýdie