Punčochy – pavučina lstí a fantazie. Po celá dlouhá staletí byly punčochy doménou jen a jen mužů. A pak, před 100 lety, se vše převrátilo naruby.

Naše skříně, šuplíky a poličky jsou plné mNaše skříně, šuplíky a poličky jsou plné módních výstřelků, bez kterých si svůj život dnes nedokážeme představit - boty na podpatku, kostýmky, silonky, podprsenky, šátky, kabelky. Mnohé z nich jsou v našich šatnících právě jen jedno století. Stejnou dobu jako je tu s námi značka TRIOLA. Dramatické příběhy, jak se tyto veledůležité doplňky staly nedílnou součástí naší garderóby, vám vylíčíme v našem seriálu. A věřte, že to byly inspirující a strhující okamžiky. Někdy šlo o zdraví, jindy o prestiž a často i o život.

Punčochy – pavučina lstí a fantazie

Ženy je vzaly mužům

Po celá dlouhá staletí byly punčochy doménou jen a jen mužů. Hlavně po vynálezu pletacího stroje v roce 1589 je nosili ke krátkým kalhotám králové, vévodové i jejich pážata. Hedvábné s mašlí a s výšivkou se staly znakem společenského postavení, bavlněné hřály a vlněné s charakteristickou kostkou, stejnou jako na kiltu, byly pro Skoty odznakem rodové příslušnosti.

Ženy směly nosit punčochy až v 19. století – ukryté pod dlouhou sukní a vrstvou spodniček. A pak, před 100 lety, se vše převrátilo naruby. Muži začali nosit dlouhé kalhoty a polobotky, ženy sukně, které byly kratší a kratší... Záblesk holého stehna nad lemem drahých hedvábných punčoch s oblibou ukazovala ve 30. letech minulého století herečka Marlene Dietrichová.

Co mají společného naše lýtka s válkou?

Možná to bude znít vašim uším nesmyslně, ale faktem je, že války a válečné vpády vždy měnily ideály krásy a šířily módu rychleji než léta mírová. Když ženy v době mezi světovými válkami odhalily kromě kotníků i kolena a nazuly si boty na podpatku (protože ve velkých městech už byly běžné dlážděné chodníky), začala velká sháňka po hedvábných punčochách. Jejich monopolním výrobcem bylo tenkrát Japonsko. Nu, my dnes víme ze školních lavic, že hedvábná nit vzniká ze zámotku bource morušového. Ale věřte mi, že tato informace byla po staletí nejpřísněji střeženým výrobním tajemstvím. Japonsko exportovalo hotové hedvábí do Ameriky i do Evropy. Jenže vždy ho bylo žalostně málo. A čeho je nedostatek, po tom svět dychtí....

Boj o lýtka

A tak americký chemický gigant DuPont objevil už v roce 1934 syntetickou látku nylon - tedy polyamid, vhodný k vytahování na vlákna. Nylon se zpočátku používal v kartáčovém průmyslu. Když se podařilo z nylonu vyrobit mimořádně tenké a pružné vlákno, skočili po něm pletaři. A první nylonové punčochy byly na světě. Byly tvarované a měly vzadu šev. Nylonky představili výrobci na světové výstavě New York World's Fair v dubnu 1939. Všech 300 dam, pozvaných na předvedení novinky, bylo doslova uchváceno. Nové punčochy „pevné jako ocel a jemné jako pavučinka“ měly vlastnosti přírodního materiálu. O rok později, v květnu roku 1940, se jen v USA prodalo pět milionů párů tohoto sexy ženského oblečení. 

Tajná zbraň agentů

Jenže, když v roce 1941 i Amerika vstoupila do 2. světové války, nastal pro dámská lýtka velký politický problém. Japonsko se totiž po útoku na Pearl Harbor stalo úhlavním nepřítelem USA a dovoz hedvábí byl okamžitě zastaven. Americká armáda zabavila veškeré zásoby hedvábných tkanin na výrobu padáků a válečných stanů. A na krasavice se už nedostalo. Stejně špatně to dopadlo i s úžasným objevem nylonu a nylonek. I jeho produkce byla okamžitě zabavena pro výzbroj armády. Z trhu zmizlo hedvábí i nylonky a Američanky se musely potupně vrátit k příšerným bavlněným punčochám.

Jak jsem již napsala, válka mnohé urychluje. Co má padnout, zanikne rychle. Ovšem náhrady se rodí okamžitě. Boj o dámská lýtka neskončil ani v diplomacii ani v zákopech. Podle časopisu Reader's Digest vláda USA brzy zjistila, že špióni získají víc informací za nylonky než za hrsti plné dolarů. A tak i v době válečného hospodářství umožnila jejich částečnou „strategickou“ výrobu. Zboží, jemné jako tajná zpravodajská síť, se dostalo nejen ke špiónům a jejich donašečům, ale prostřednictvím amerických vojáků i k evropským ženám. A ty šílely. Černý trh s nylonkami vzkvétal následně nejen v době studené války, ale i mnohem později. Byl to úplatek pro získání čehokoliv.

Zlaté časy pro nylonky nastaly v 50. letech, kdy postupně ztratily švy a staly se více elastické. Později je nahradily praktické punčochové kalhoty. U nás punčochy nejvíce proslavila firma Elite, která je vyráběla jako „silonky“. Klasické punčochy a punčocháče jsou v porovnání s těmi prvními dnes mnohem pružnější a jemnější. Obsahují vlákno Lycra (opět patent firmy DuPont) a najdete je v různém provedení, od zdravotnických až po erotické. Odhalené ženské nohy totiž stále činí zázraky. 

Lýdieódních výstřelků, bez kterých si svůj život dnes nedokážeme představit - boty na podpatku, kostýmky, silonky, podprsenky, šátky, kabelky. Mnohé z nich jsou v našich šatnících právě jen jedno století. Stejnou dobu jako je tu s námi značka TRIOLA. Dramatické příběhy, jak se tyto veledůležité doplňky staly nedílnou součástí naší garderóby, vám vylíčíme v našem seriálu. A věřte, že to byly inspirující a strhující okamžiky. Někdy šlo o zdraví, jindy o prestiž a často i o život.

Punčochy – pavučina lstí a fantazie

Ženy je vzaly mužům

Po celá dlouhá staletí byly punčochy doménou jen a jen mužů. Hlavně po vynálezu pletacího stroje v roce 1589 je nosili ke krátkým kalhotám králové, vévodové i jejich pážata. Hedvábné s mašlí a s výšivkou se staly znakem společenského postavení, bavlněné hřály a vlněné s charakteristickou kostkou, stejnou jako na kiltu, byly pro Skoty odznakem rodové příslušnosti.

Ženy směly nosit punčochy až v 19. století – ukryté pod dlouhou sukní a vrstvou spodniček. A pak, před 100 lety, se vše převrátilo naruby. Muži začali nosit dlouhé kalhoty a polobotky, ženy sukně, které byly kratší a kratší... Záblesk holého stehna nad lemem drahých hedvábných punčoch s oblibou ukazovala ve 30. letech minulého století herečka Marlene Dietrichová.

Co mají společného naše lýtka s válkou?

Možná to bude znít vašim uším nesmyslně, ale faktem je, že války a válečné vpády vždy měnily ideály krásy a šířily módu rychleji než léta mírová. Když ženy v době mezi světovými válkami odhalily kromě kotníků i kolena a nazuly si boty na podpatku (protože ve velkých městech už byly běžné dlážděné chodníky), začala velká sháňka po hedvábných punčochách. Jejich monopolním výrobcem bylo tenkrát Japonsko. Nu, my dnes víme ze školních lavic, že hedvábná nit vzniká ze zámotku bource morušového. Ale věřte mi, že tato informace byla po staletí nejpřísněji střeženým výrobním tajemstvím. Japonsko exportovalo hotové hedvábí do Ameriky i do Evropy. Jenže vždy ho bylo žalostně málo. A čeho je nedostatek, po tom svět dychtí....

Boj o lýtka

A tak americký chemický gigant DuPont objevil už v roce 1934 syntetickou látku nylon - tedy polyamid, vhodný k vytahování na vlákna. Nylon se zpočátku používal v kartáčovém průmyslu. Když se podařilo z nylonu vyrobit mimořádně tenké a pružné vlákno, skočili po něm pletaři. A první nylonové punčochy byly na světě. Byly tvarované a měly vzadu šev. Nylonky představili výrobci na světové výstavě New York World's Fair v dubnu 1939. Všech 300 dam, pozvaných na předvedení novinky, bylo doslova uchváceno. Nové punčochy „pevné jako ocel a jemné jako pavučinka“ měly vlastnosti přírodního materiálu. O rok později, v květnu roku 1940, se jen v USA prodalo pět milionů párů tohoto sexy ženského oblečení.

Tajná zbraň agentů

Jenže, když v roce 1941 i Amerika vstoupila do 2. světové války, nastal pro dámská lýtka velký politický problém. Japonsko se totiž po útoku na Pearl Harbor stalo úhlavním nepřítelem USA a dovoz hedvábí byl okamžitě zastaven. Americká armáda zabavila veškeré zásoby hedvábných tkanin na výrobu padáků a válečných stanů. A na krasavice se už nedostalo. Stejně špatně to dopadlo i s úžasným objevem nylonu a nylonek. I jeho produkce byla okamžitě zabavena pro výzbroj armády. Z trhu zmizlo hedvábí i nylonky a Američanky se musely potupně vrátit k příšerným bavlněným punčochám.

Jak jsem již napsala, válka mnohé urychluje. Co má padnout, zanikne rychle. Ovšem náhrady se rodí okamžitě. Boj o dámská lýtka neskončil ani v diplomacii ani v zákopech. Podle časopisu Reader's Digest vláda USA brzy zjistila, že špióni získají víc informací za nylonky než za hrsti plné dolarů. A tak i v době válečného hospodářství umožnila jejich částečnou „strategickou“ výrobu. Zboží, jemné jako tajná zpravodajská síť, se dostalo nejen ke špiónům a jejich donašečům, ale prostřednictvím amerických vojáků i k evropským ženám. A ty šílely. Černý trh s nylonkami vzkvétal následně nejen v době studené války, ale i mnohem později. Byl to úplatek pro získání čehokoliv.

Zlaté časy pro nylonky nastaly v 50. letech, kdy postupně ztratily švy a staly se více elastické. Později je nahradily praktické punčochové kalhoty. U nás punčochy nejvíce proslavila firma Elite, která je vyráběla jako „silonky“. Klasické punčochy a punčocháče jsou v porovnání s těmi prvními dnes mnohem pružnější a jemnější. Obsahují vlákno Lycra (opět patent firmy DuPont) a najdete je v různém provedení, od zdravotnických až po erotické. Odhalené ženské nohy totiž stále činí zázraky.

Lýdie

• Kolik takových pokladů máte ve svém šuplíku vy? Slouží vám dobře nebo vás v důležitém okamžiku zradily? Napište nám do komentářů pod článek na našem webu. Ty nejzajímavější komentáře odměníme dárkem.