Jak (ne)být dokonalou ženou

Nebýt dokonalá a nestíhat všechno je totiž úplně normální. I když vám možná sousedka tvrdí opak!

Kéž bych byla jednou z těch žen, která může rozdávat rady, jak si užít Vánoce bez stresu. Která všechno stíhá včas, a když to náhodou nestíhá, tak si to umí přiznat. Kéž bych byla jednou z těch žen, která ví, že stejně nic nikdy nepůjde dokonale a prostě to neřeší. Jenže to já nejsem. Místo toho se upnu se k nějaké události - jako je třeba návštěva přítele na Slovensku, a v hlavě si vytvořím super (byť většinou naprosto nezvladatelný) plán. Ten většinou vypadá nějak takhle - vstát ráno nejpozději o půl 6, dodělat veškeré pracovní povinnosti, které jsem nestihla přes týden, uklidit, upéct jeho oblíbené krémeše, sbalit se, dát si sprchu, vyfénovat vlasy, udělat si make-up ala andílek Victoria’s secret, obléct si šaty a vydat se na tří hodinovou cestu vlakem. To zní dobře, že?

Asi vás napadne, že dřív či později se ten plán začne hroutit. Práce se natáhne, tak to nevadí, dodělám to ve vlaku, chybí mi nějaká ingredience na pečení - skočím do obchodu, to stíhám. Někde mezi šleháním šlehačky a malováním se mi hodiny decentním řevem připomenou, že teď bych měla vycházet z domu, aby mi neujel vlak. Vyrazím o pár minutek později, stále stíhám. Pokud jste někdy viděli holku v šatech, s menší krosnou na zádech a velkou krabicí v ruce, jak běží směrem k nádraží, pravděpodobně jsem to byla já.

Jsem ve vlaku, mám jízdenku, do odjezdu zbývá minuta, ano! Pocit vítězství mě opouští hned po kontrole makeupu a vlasů. Co se dá dělat, stejně mě má radši bez makeupu a s vlnitými vlasy, třeba se mi to po cestě podaří ještě opravit, hlavně že jsem všechno stihla a teď už to bude jen perfektní. O tři hodiny později vystupuju na nádraží v Trenčíně, a pochopte, po tom všem, co jsem ten den řešila, jsem na pokraji nervového zhroucení. To můj přítel ovšem zatím netuší, jak by taky mohl, když před ním chci hrát tu dokonalou a vyrovnanou ženu. Zákonitě na to ale přijde, protože za ním přijela tikající bomba, které stačí, aby už jen jedna věc nešla podle jejího plánu, a vybuchne. Třeba že ON přijde o tři minuty později, nevezme si košili nebo něco zapomene - přitom JÁ jsem se TAK snažila, aby všechno bylo dokonalé! Následuje pláč, výčitky (moje), (jeho) nepochopení problému, protože on si přece jen přál, abych přijela a byla s ním. Měl by mě rád úplně stejně i bez kremešů a bez makeupu (nehledě na to, že image dokonalé a vyrovnané ženy je v tuto chvíli dávno v háji).

A tak to mám pořád dokola. Proto prosím - jestli některá znáte ten super recept, jak dosáhnout toho (ne)dokonalého zenu, napište mi! A jestli jste na tom podobně, jen pošlete své drahé polovičce tenhle článek, aby věděli, že to vlastně myslíte dobře a děláte to z lásky.

Krásné a klidné Vánoce vám přeje 

Nina