Muži - ženám

18.08.16 | Nechte se inspirovat

Bohyně se tentokrát ptala mužů - a to na všechny otázky, co ji pálily. Přečtěte si, co se dozvěděla!

Muži - ženám
Bohyně se tentokrát ptala mužů - a to na všechny otázky, co ji pálily. Přečtěte si, co se dozvěděla!

Jaká by to byla pohoda, kdybychom byli všichni stejní.

„Ty víš, co myslím, viď?“ Po chvíli ticha mi povídá: „No, nevím, nevidím ti do hlavy.“ A co teprve do duše… A to není všechno. Ona ta duše k tomu všemu může patřit ještě jinému pohlaví. A to je pak teprve něco. Nikdy se asi úplně nepochopíme. I kdybychom chtěli, ale můžeme se o to snažit. Jak? Dialogem. 

A proto jsem se zeptala tří mužů na otázky, které vás zajímaly. Není třeba vědět kdo je kdo, jeden je ženatý, jeden byl ženatý, jeden je stále svobodný. S jedním kamarádím, s jedním chodím a s jedním jsem chodila. Jsou to muži s velkým M, dost odvážní na to, aby byli mými přáteli nebo partnery, nebo rovnou obojí. A proto mi také (ne)ochotně odpověděli. Vysvětlila jsem jim totiž důležitost této mise. A odpovědi stály za to. 

Překvapivě všichni tři mi potvrdili, že je na ženě zaujme charisma, to, jak se na ně dívá, jestli vypadá oduševněle, jak se pohybuje a jestli je hezky oblečená. Samozřejmě, že jsou to všichni čumilové, ale impuls, který je donutí ženu oslovit není o postavě, zadečku nebo dokonce poprsí, ale o tom, jak na ně žena působí – jako celek. No, to nám opravdu pomohli… Takže buďte sama sebou, tvařte se mile, nebojte se navázat oční kontakt, nechoďte jako sedlák a třeba to nějakého chlapce zaujme a osloví vás.

Abych ty moje chlapce nevyděsila hned otázkami na tělo (poprsí, orální sex a podobně), zeptala jsem se na něco, co slýchávám kolem sebe, ale občas mám pocit, jestli si to my ženy neděláme samy. A to je otázka na jejich lenost. Znáte to, chcete po něm, aby něco udělal, ale on to buď neudělá jak je rok dlouhý, nebo to odflákne tak, že je lepší ho o to příště vůbec nežádat.

No, tak na tuhle otázku mi bylo odpovězeno, celkem rozporuplně, i když závěr všech byl nakonec stejný. Jeden výtečník mi tvrdil, že podstata je v tom, že prostě když onu činnost udělá muž, nikdy to nebude dobré. Prostě nikdy. Protože během procesu muž odmítá všechny dobře míněné rady a ověřené návody. Tak si to radši uděláme samy, protože to jinak nebude udělané dobře. Navíc takhle to s ním dělala i jeho maminka. A odtud asi vítr fouká. 

Trochu patová situace, že? Nicméně neházela bych flintu do žita. Přestože to vypadá vcelku neřešitelně. Všichni tři se shodli na tom, že jediné, co na ně opravdu zabírá je chvála. Máme je prý chválit, chválit a chválit. Jak pravil jeden z dotázaných: „Když žena něco chce a je chytrá, tak muže chválí. A jelikož jsme jednoduchý stvoření, tak to na nás platí.“

V dalších otázkách se muži shodli skoro na všem. Překvapivě pro ně sex není jen o fyzičnu, i když to tak vypadá, ovšem na druhou stranu se tomu „pouze fyzickému“ sexu nevyhýbají. Ale něco i cítí, prý. Orální sex mají rádi všichni, ať už jako příjemci (to především), tak jako dárci. A překvapivě ani u jednoho z dotazovaných nehraje roli velikost poprsí (takže moje 80H evidentně nic neznamenají). Co se silikonů týče, tak výhrady proti nim nemají, ale nesmí toho silikonu být moc.

Spodní prádlo mají rádi všichni, ale ve své podstatě jen pro to, aby ho z nás mohli sundat – čili žádné složité zapínání! Prádlo je pro ně tajemné a zajímavé, dobrý stimul při mazlení, ale během dne nezkoumají, co nám vykukuje pod šaty, jestli máme zapraná ramínka nebo příliš velký obvod podprsenky. Tohle je opravdu pod jejich rozlišovací schopnost.

Poslední záludná otázka se týkala toho, co rozhodlo o tom, že s nějakou slečnou či ženou začali chodit navážno. Paradoxně pravidlo neexistuje, ale jak to tak vypadá, mohla za to chemie, čili sex nebo alespoň příslib sexu. Taková ta kompatibilita dvou lidí, kteří se navzájem přitahují a touží po sobě. A taky napětí, které v některých vztazích bývá, zvlášť, když ho hned na začátku nechcete. Muži jsou lovci, a „kdo rychle dává, dvakrát dává“, zřejmě u dlouhodobých vztahů úplně neplatí.

Moje dotazování bylo jako chůze po horkých kamenech, kdy jsem se nejdříve bála zeptat a ještě víc jsem se následně děsila jejich odpovědí. Ve své podstatě nebyly tak strašné. Jsme jiní. Alespoň tak to vypadá, i když v důsledku řešíme to samé. City, přitažlivost, sex a to, jestli tomu druhému voníme. Ptala jsem se pouze třech mužů, takže jediné, co je opravdu vypovídající a zřejmě i univerzální, je to chválení. Takže chvalte je. I když tu poličku přidělali špatně, i když byste si to udělala rychleji a hned. Chvalte je. Oni to potřebují a fungují na chválu!

A tak bych ráda chlapcům poděkovala: Byli jste úžasní, otevření, upřímní, vtipní a hlavně odvážní. Jsem moc ráda, že vás mám a že jste do toho se mnou šli. Nikdo lepší, než vy, asi není!

S láskou vaše Bohyně