Vánoce v červené

Bohyně a její Vánoce.

Miluji Vánoce. Svíčky, světýlka, jídlo, pití, dárky, setkávání s přáteli a rodinou, vánoční koledy i vánoční ucajdaný popík, bláznivé svetry, vůni jehličí, purpury, cukroví a všudy přítomný shon i naději, že alespoň o Vánocích se budeme chovat jako lidé a jeden na druhého budeme opravdu hodní.

Bohyně - blogerka, právnička a markeťák v jedné osobě. Majitelka francouzského buldočka Ferguse a suchozemské želvy Arthura Millera. Nikdy se nevzdává a věří, že když máme pocit, že už nic nemá smysl, tak to je ta pravá chvíle začít bojovat

Můj byt o Vánocích vypadá jako prodejna světel a dekorací a to, že takzvaně „držím Vánoce“, je vidět i na mých outfitech – svetrech, ponožkách, šatech a vánočních špercích. A to samozřejmě není všechno! Já i celý advent nosím červené kalhotky (tedy ne ty samé, samozřejmě). Pokud si to spočítáte, tak abych měla vždy čisté vánoční svršky (i spodky), tak potřebuji minimálně deset svetrů a vánočních kalhotek, což představuje společně s ostatní výbavou a dekoracemi tři velké krabice, které na svou slávu čekají v šatně. Pravda je, že takové ty univerzální červené kalhotky s krajkou do krabic nezaklízím, ale vtipné záležitosti s obrázky sobů či Santa Clause spatřují světlo světa jen párkrát do roka.

Má babička mi kladla na srdce, že musím mít vždy čisté spodní prádlo, kdyby mě náhodou srazila tramvaj. A tak si během adventu každé ráno říkám, že kdyby mě náhodou srazila tramvaj, tak řidič podle svetru a šperků hned pozná, kolik uhodilo, stejně jako personál v nemocnici. Setkali se s duchem Vánoc! A stejně jako to světlo na stromečku i má zadnice bude mezi tou nemocniční bílou zářit jako pochodeň naděje v dobách temna. To totiž nejvíc potřebujeme. Tu naději, a pokud se k ní můžeme dostat přes červené kalhotky, proč ne. Babi totiž taky říkala, že kdo je připraven není ohrožen. A nikdy nevíte, na koho narazíte. Třeba bude některý ošetřující lékař svobodný.

Červené Vánoce všem!

Vaše Bohyně