S Panache i k volbám.

Víte, že systém vyškrtávání oblíbenců z různých stran se jmenuje panašování?

Tvůrčí psaní má několik železných pravidel, které když dodržíte, tak je s trochou štěstí úspěch zaručen. Např. v lifestylu, kterým se zabývám, je zakázaným tématem politika, náboženství a jakékoliv silné negativum. Opravdu nic nezabije recenzi výrobku nebo veselý příběh s dobrým koncem tak, jako rozbor voleb v Panamě nebo náboženská příslušnost ekoteroristů, o nepřiměřeném hejtování nemluvě. I přes znalost těchto pravidel jsem se rozhodla, že to risknu pustím si politiku do příběhu.

Díky politickému bizáru, který se objevil v ulicích si asi každý všiml, že budou volby. Já jsem sice svědomitá volička, která se vždy k volbám dostaví, hodí lístek, ale většinou se nestrefí (ne do urny, ale do zájmu většiny). I tak jdu do toho zas.

Komunální volby jsou specifické v tom, že místo malých lístků všichni obdrží obrovské plachty s milionem jmen, která se dají vyškrtávat napříč kandidátkami jednotlivých stran. I zde platí přímá úměra - čím větší město, tím větší plachty. V Praze jsme dostali dokonce dvě a bez nadsázky můžu říct, že kdyby byly plachty z nepromokavého materiálu, použiju je na přikrytí dřeva, co mám na chatě. Důležité je si říct, že systém vyškrtávání oblíbenců z různých stran se jmenuje panašování. A jak to vím? Za prvé jsem právník a za druhé koukám s babičkou na AZ Kvíz, kde je zrovna panašování jedna z oblíbených otázek.

Volební plachty pro hlavní město Prahu byly šedivé s fialovým pruhem a musím říct, že se mi nevešly ani na stůl, takže jsem je zaškrtávala na zemi. A jak jsem se v nepřirozené poloze krčila nad mapou naší budoucnosti, díky volným asociacím jsem si vzpomněla na svou šedivou sportovní podprsenku s fialovým pruhem, která se jmenuje Panache! Ve skutečnosti se její název čte „panač“, ale já jí od prvního okamžiku s francouzskou nonšalantností říkám „pa-na-šéé“.

  

Pokud máte pocit, že jsem o Panache nikdy nepsala, přestože ji seženete u Trioly, tak máte správný pocit. V rámci klasického spodního prádla, případně stahovacího prádla je moje psaní zábavné a jednoduché, ale v případě sportovní podprsenky Panache, kterou jsem minulý rok zkoušela, jsem totálně marná. Testování zahrnovalo sport a k tomu bohužel nedošlo v takové míře, aby se prováděná aktivita dala za testování vůbec pokládat.

Opravdová recenze tedy nikdy nevyšla, protože se mi nechtělo lhát a doporučovat, když nemám odzkoušeno. O tom, že nesmím sportovat jsem Triolu písemně uvědomila, samozřejmě, tam mi lhaní překážkou nebylo. Takže zatímco jsem uvědoměle seděla nad plachtami, které měly posunout moje město vpřed, někde vzadu ve své hlavě jsem vzpomínala na sportovní podprsenku, na debakl s recenzí a jediné, na co jsem se byla schopná soustředit byla otázka, jestli mi Panache stále bude.

A byla. Pevná, podpůrná, dodávající mi sílu, odvahu a chuť něco změnit. Tenhle sportovní kousek, který prsa nestlačuje a nebrání tak základním potřebám, jako je dýchání, jsem si nasadila na finální panašování, a dokonce jsem se s ní vydala i do volební místnosti. Po vhození lístků jsem šla s Panahe na procházku, a dokonce spolu teď doma posilujeme.

I když to stálo dost přemáhání a na začátku se to celé moc nevydařilo, druhý pokus vypadá mnohem slibněji. Stejně jako jsou volby oporou demokratického systému, tak i Panache je tím, na čem sport dívek s mírami 80H stojí (a padá). Díky Panache (i panašování) snad zeštíhlím aparát, který stabilizuji a posuneme se dál, ideálně ke světlým zítřkům. A tím nemyslím světlo ledničky.

Autor článku: Bohyně

Blogerka, právnička a markeťák v jedné osobě. Majitelka francouzského buldočka Ferguse a suchozemské želvy Arthura Millera. Nikdy se nevzdává a věří, že když máme pocit, že už nic nemá smysl, tak to je ta pravá chvíle začít bojovat.