Tradiční bohynina předsevzetí

Konec roku a začátek toho nového je opravdu důležitý, kdy jindy se můžu postavit výzvě změn k lepšímu, než na Nový rok (a doufejme i těch dalších 364 dní)? S rokem 2018 totiž hodlám zatočit!

S rokem 2018 hodlám zatočit

Jako žena narozená ve znamení Panny jsem posedlá dokonalostí, výkonností a především tím, abych dělala věci správně. Spoustu pochodů ve svém každodenním životě mám promakané do nejmenšího detailu a zhruba stejné množství na své zlepšení zoufale čeká. Proto je pro mě konec roku a začátek toho nového opravdu důležitý, kdy jindy se můžu postavit výzvě změn k lepšímu, než na Nový rok (a doufejme i těch dalších 364 dní)? Nový rok je takové velké pondělí.

V mém případě je s předsevzetími drobná potíž. Ani po tolika letech stále nevím, jak si je mám nastavit. Většinou mám tendenci směřovat k nereálný cílům, protože hubnout kvůli pěti kilům pro mě fakt nemá smysl. Rovnou dvacet a smlouvu s L'Orealem k tomu. Jakýpak hodný slušný chlapec, super ženicha chci! A pěkně na úrovni. Když už, tak už. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Řekněme, že udržitelný styl v otázce předsevzetí stále hledám. 

Minulý rok jsem se rozhodla nemít předsevzetí žádná, předminulý rok jsem měla jen malé množství na které jsem se hned vykašlala, léta před tím jsem sázela na komplexnost - tedy všechno a hned - a někdy na počátku toho všeho jsem si snad ani nic nepřála. Někdo by mohl říct, že nejde si jen přát, ale že se musí pro to i něco udělat, ale ten někdo je za prvé suchar a za druhé o předsevzetích toho moc neví. Někdy se předsevzetí plní sama, víme?

Tento rok jsem si přála vcelku praktické věci - spolehlivého zábavného chlapce, spokojenost pro mou rodinu a Ferguse (Fergus je pes), relaxovat, vídat se víc s kamarády, zhubnout, mít ve svém životě inspirativní umění a dopsat konečně knihu Dvou Třicítek. A především s tímhle rokem pořádně zatočit. 

Zahálka je čertův polštář, a tak jsem už na konci roku (ano, jsem trochu šprtka) potkala zábavného chlapce, který by mohl být i spolehlivý! Dále se ke mně dočasně nastěhovala má kamarádka, takže vídat víc kamarády splněno na maximum, snížila jsem si úvazek v práci, abych mohla relaxovat a objednala jsem si hubnoucí koktejly. Má předsevzetí se mi plnila sama. Několik dní. Dokud jsem se nepohádala s kamarádkou uprostřed noci, což zapříčinilo fakt, že následující den jsem vysílená z emotivní výměny názorů usnula na druhém rande a další den jsem v lehké depresi podlehla nátlaku kolegů, vylila hubnoucí koktejl a šla na kachnu, protože jíst se musí a je to jen drůbež se zeleninou. 

Důležité je se nevzdat, a i když v plnění polevíte, nebo vám do cesty vstoupí nehody typu pečený opeřenec a trapas na schůzce, je nutné skočit zpátky do sedla a uhánět dál, jako by to byl váš poslední rok. Proto hned o víkendu následovala výstava impresionistů a hodiny v kavárně s mojí spoluautorkou knihy v nabušeném stylu „Jsem zpátky ve hře!“, což mi vydrželo jen den, než jsem onemocněla. Ale ve své podstatě to znamená, že jsem donucená relaxovat, čili opět plním plán. Suma sumárum, to zatím běží skvěle a nechci se tu moc vychloubat, ale hrdě můžu říct, že už první týden v lednu jsem s tím rokem 2018 pěkně zatočila. Ještě, že v únoru začíná nový čínský rok a já si ty předsevzetí budu moci trochu doplnit, aby ten rok nebyl nuda, no ne? 
A jak to máte vy? Plníte svůj plán na maximum?

Vaše Bohyně 
PS: Zábavný chlapec se po mém extempore již neozval, což hodně vypovídá o jeho spolehlivosti, takže vše je tak, jak má být.