Jarní úklid

Opravdu znamená úklid v bytě i úklid v duši? Bohyně tentokrát o tom, co všechno může změnit jeden jarní úklid.

Jsem nepořádná. 

Ano, hned v první větě odhaluji své tajemství. Ale to jen z toho důvodu, že už mám doma uklizeno. Není jisté na jak dlouho, protože s udržením pořádku mám opravdu problémy, ale zatím je to koukatelné. Ráda bych se tu přiznala, že v mojí rodině máme problém s úklidem všichni. Vlastníme hodně věcí, máme všichni paní na úklid a takové to "očistné" vyhazování nemáme v povaze. Kdyby byl neustále poblíž někdo, kdo by si ty naše krámy vzal, to bychom je rozdávali jedna báseň, ale vyhazovat bez užitku, to tedy ne. A tak máme plné byty, chaty, sklepy, půdy a nevíme, co s tím. Já osobně si myslím, že moje věci mají v době, kdy nejsem doma, obrovskou párty, po které se všichni pomilují a naduplikují.

Před Vánoci se vyhrotila složitá pracovní situace a celé Vánoce i Silvestra jsem měla záhadnou nemoc, která mě donutila neslavit, nevidět své přátele ani rodinu, nemít Ježíška a jen trpět a ležet v tom bordelu. Nevím, co bylo horší - jestli ta nemoc, nebo se dívat na nepořádek kolem. Ale někde mezi horečkou a sebelítostí nad zkaženými Vánocemi mi došlo, že pokud nemám kontrolu nad některými věcmi ve svém životě, jako je můj imaginární partner, moje končící fertilita nebo moje práce, tak chci mít alespoň kontrolu nad tím zbytkem, nad svými věcmi. A to doslova. 

Jakmile se mi udělalo líp, povolala jsem kamarádku Emílii na pomoc a začala vyklízet. Vyházela jsem snad všechno, prožívala jsem obrovská muka i radost z té změny a na konci toho celého procesu, který trval víkend, jsem viděla jednu uklizenou místnost. Šatnu, která bývala pokojem pro služku. Emílie mě naučila skládat správně oblečení, našla mi místa pro věci, o nichž jsem ani nevěděla, že je mám, a taky mi dala několik rad, zákazů a příkazů, které budu dodržovat. Moje vyklízení celého bytu nakonec trvalo celé tři víkendy.

Při tom posledním jsem si zablokovala záda a skončila na kapačkách. Zůstala jsem absolutně imobilní. Nezvednu nic ze země, ani sama sebe ze záchodu. Jsem odkázaná na pomoc svých blízkých i dalekých. O to horší je, že nejsem zvyklá říkat si o pomoc, kterou teď od ostatních při těch všech fyzických i psychických bolestech potřebuji. Jediné, co mi už nepřidělává starosti, je můj byt - do kterého se teď valí davy lidí, kteří mi přišli pomoci a navštívit mě. 

Je mi mizerně, ale je mi tu dobře. A tak si říkám, že to pořekadlo "uklizeno v bytě, uklizeno v duši" bude asi pravda. Protože mezitím, co tu tak ležím, jsem se vyklidnila. Úklid mi dal zkrátka klid. Najednou všechno jde. Začaly se řešit problémy v práci, má fertilita zřejmě není ještě u konce a na návštěvu přišel i muž, který rozhodně není imaginární. Pomalu mi dochází, že nic nového a dobrého mě vlastně nemohlo ani potkat, protože pro to nebylo v mém životě nebo v bytě místo. A tak jsem si s novou energií vzala i neschopenku, protože mi už nevadí být doma a uvědomuju si, že práce není všechno. A víte co? Je mi tu skvěle. Přijďte se podívat!

Vaše Bohyně